Náš příběh

Pomůckář vznikal postupně, několik let, společně s mým synem Honzíkem.

Nikdy jsem si neřekl: „Vytvořím web pro učitele.“ Prostě jsem chtěl připravit pomůcky, které budou bavit moje vlastní dítě. A protože Honzík rostl, rostly s ním i pomůcky. Nakonec z nich vznikl projekt, který dnes pomáhá i dalším rodičům, učitelům a dětem.

Všechno začalo zpěvníkem

Jednou z prvních věcí, kterou jsem vytvořil, byl zpěvník.

Chtěl jsem mít pohromadě písničky a dětské básničky, které bychom si mohli společně zazpívat. Navázal jsem přitom na svůj starší skautský zpěvník a připravil vlastní materiály s notami, texty i ilustracemi.

Tehdy jsem ještě vůbec netušil, že právě tím začíná projekt, který mě bude provázet další roky.

Od jedné pomůcky k druhé

Mám zkušenosti s vektorovou grafikou, a tak pro mě bylo přirozené vytvářet vlastní pomůcky právě tímto způsobem.

Nejdříve vznikly dopravní značky a jednoduchá hra s autíčkem a kostkou. Později přibyly grafomotorické pracovní listy, materiály do školky, první písmena, první počítání a postupně i další pomůcky pro první stupeň základní školy.

Každé období Honzíkova života přineslo nové nápady. A s nimi i další materiály.

Logico Piccolo změnilo všechno

Velkým zlomem pro mě byla tabulka Logico Piccolo.

Honzíka práce s ní neuvěřitelně bavila, a tak jsem ji pořídil i domů. Začal jsem v CorelDRAW vytvářet vlastní úlohy a velmi rychle jsem narazil na problém.

Ruční tvorba byla pomalá a plná chyb. Stačil jeden překlep, špatně umístěný obrázek nebo drobná změna a bylo potřeba opravovat celý materiál. Oboustranné tiskové podklady musely navíc přesně sedět.

Jako programátor jsem si proto napsal první skript, který z připravených podkladů automaticky vytvořil správně sestavené oboustranné PDF. Vše stále jako čistou vektorovou grafiku, aby byly výsledky ostré při každém tisku a neztrácely kvalitu.

Počítač umí opakující se práci dělat mnohem lépe než člověk.

Když už počítač umí jednu věc…

Začal jsem přemýšlet jinak.

Když mám deset obrázků, proč z nich vytvořit jen jednu sadu kartiček?

Proč z nich automaticky nevygenerovat pexeso, bingo, Logico Piccolo, pracovní listy, grafomotorická cvičení, osmisměrky nebo další aktivity?

Místo kreslení jednotlivých materiálů jsem začal vytvářet generátory. Jednou připravené podklady se daly využít znovu a znovu, pokaždé trochu jinak.

To se postupně stalo hlavní myšlenkou celého projektu.

Inspiraci hledám všude

Dodnes sleduji mnoho českých i zahraničních zdrojů, vzdělávacích webů a didaktických kanálů. Čtu odborné články, bakalářské i diplomové práce a zajímám se o nové směry ve vzdělávání.

Když mě některá pomůcka zaujme, nepřemýšlím, jak ji zkopírovat. Přemýšlím, jaký problém řeší a jestli by nešla vytvořit jednodušeji, přehledněji nebo tak, aby nabízela více variant.

Většina materiálů vzniká hlavně pro Honzíka, ale občas vytvořím pomůcku i pro druhý stupeň, střední nebo vysokou školu.

Web jako přirozený krok

Pomůcek postupně přibývalo.

Nejdříve jsem je používal jen doma. Později jsem je začal sdílet s přáteli a učiteli. Nakonec se web stal přirozeným distribučním kanálem. Vznikla webová aplikace, která umožňuje vytvářet vlastní varianty pomůcek přímo online a mít je kdykoliv k dispozici.

Věřím papíru

Možná to zní zvláštně, když většinu času trávím programováním.

Přesto věřím především papírovým pomůckám.

Tablet ani počítač nenahradí práci s kartičkami, kostkami, tužkou, nůžkami nebo stavebnicemi. Digitální technologie mají ve vzdělávání své místo, ale spíše jako doplněk než jako hlavní prostředek výuky.

Proto je většina Pomůckáře zaměřena na materiály určené k tisku.

Vedle nich vzniklo i několik digitálních projektů — například hry využívající QR či čárové kódy, nebo jednoduché ukázky rozšířené reality. Technologie podle mě mají pomáhat, ne nahrazovat skutečné učení.

Jak využívám umělou inteligenci

Každý materiál navrhuji, upravuji a kontroluji ručně. Ostatně velká část Pomůckáře vznikla ještě dávno před nástupem dnešních AI nástrojů.

Umělou inteligenci používám hlavně jako pomocníka při programování, návrhu algoritmů nebo hledání technických řešení. Pomáhá mi přemýšlet nad tím, jak věci implementovat, ne co mají děti řešit.

Rosteme spolu

Na projektu je jedna věc, která mě dodnes baví nejvíc.

Honzík se učí.

A já se učím s ním.

Jen každý trochu něco jiného.

• Když se Honzík učil s tabulkou Logico Piccolo, já jsem se učil vytvářet PDF dokumenty.
• Když hledal schované obrázky proti světlu, já jsem se učil zpracování obrazu.
• Když hledal slova na zakřivených čarách, já jsem objevoval matematiku Bézierových křivek.
• Když luštil osmisměrky, hledal jsem algoritmus, který je dokáže vytvářet co nejlépe.

A pokaždé, když se naučil něco nového on, naučil jsem se něco nového i já.

Pomůckář tak není jen sbírkou pracovních listů.

A právě proto projekt stále pokračuje. Protože Honzík stále roste. A s ním roste i Pomůckář.

Co bude dál?

Pomůckář není hotový projekt.

Pořád mám v hlavě desítky dalších nápadů na nové pomůcky, hry a generátory. Mým cílem je trávit co nejvíce času jejich tvorbou a co nejméně času opakující se prací.

Pokud Pomůckář pomůže ušetřit čas alespoň jednomu učiteli nebo přinese radost alespoň jednomu dítěti, pak měl celý ten několikaletý vývoj smysl.

A pokud se díky němu bude učit o něco lépe i další generace dětí, bude to ta největší odměna.